Jaké živiny a vitamíny tělo skutečně potřebuje?

25. 05. 2018
வெளி அரசியல், வரலாறு மற்றும் ஆன்மீகத்தின் 6வது சர்வதேச மாநாடு

Které výživové trendy jsou opravdu k doporučení? Které výživové doplňky a vitamíny mají smysl? Jak má vlastně vypadat zdravá strava vhodná pro každý den?

"Hladovíme u plných talířů“ Co ovlivňují jednotlivé živiny doopravdy a co se stane, když chybí? Proč trpí naše buňky nedostatkem, ačkoli žijeme v nadbytku? Jak to, že regulační mechanismy našeho těla, které fungovaly znamenitě po tisíce let, již nejsou efektivní prostřednictvím našeho změněného způsobu života?

அறிமுகம்

Jako každá z mých knih, rovněž i tato odráží období mých osobních postupů léčby a vývoje. Začalo to před téměř dvaceti lety, kdy jsem trpěla těžkou chronickou nemocí provázenou zoufalstvím a nevěděla, jak pomoci svému vlastnímu zdraví.

Byla jsem veterinářka, viděla jsem konvenční medicínu jako jedinou možnost, jak podpořit mé tělo, a následovala jsem rady svých lékařů stejně bezpodmínečně, jak jsem si to i já přála od majitelů svých pacientů ve veterinární praxi.

Přesto jsem se neuzdravila, – naopak – bylo to ještě horší. Z dnešního pohledu děkuji Bohu, neboť jsem měla příležitost dozvědět se mnohem víc o těle a jeho reakcích, ale také o interakci těla, mysli a duše.

Po dlouhotrvající bezmocnosti jsem objevila nástroje, kterými jsem si mohla účinně sama pomoci, zbavila jsem se tímto mých nejhlubších obav a získala kromě toho zdravé sebevědomí.

Nový život

Začal úplně nový život. Nejprve jsem se učila změnit svůj postoj k životu, „pracovat“ sama na sobě místo na druhých a ovládat své silné emoce, které mě až doposud ovládaly. Tento proces vyžadoval několik let mé plné pozornosti a již během této doby zmizely téměř úplně mé potíže, aniž bych se přímo zabývala svým tělem.

Ale jak to bývá, když se člověk cítí lépe, stanovuje si za prvé vysoké nároky a za druhé se objevují další věci, které byly předtím překryté ještě daleko horšími. Dalším krokem pro mě bylo spřátelit se se svým tělem, které jsem doposud vždy považovala jen za překážku.

Naučila jsem se rozumět jeho příznakům, lépe se o něj starat a podporovat ho v jeho záměru. Poté, co jsem se dlouhou dobu neustále setkávala s tématem detoxikace, jsem ji nakonec vyzkoušela a byla jsem nejen velmi fascinována efektivitou jednoduchých možností, ale také jsem byla schopna rozloučit se s posledními zbytky mých příznaků.

Ale dříve, než mi mohly narůst křídla, mi život ukázal, které oblasti potřebují další rozvoj. Stále jsem padala do stejných pastí, chovala se v mnoha situacích jinak, než jsem vlastně chtěla, viděla sama sebe a nevěděla, jak to zastavit. Nakonec jsem vyvinula pragmatické programy krok za krokem, podle kterých jsem mohla postupovat, každodenně důsledně na sobě pracovat – a najednou to fungovalo!

Všechno, co jsem se naučila, jsem předala dále svým klientům a ti mi potvrdili, že to skutečně funguje. A tak jsem vše sepsala. S mými knihami přišel úspěch a zároveň další proces učení. Najednou jsem byla naprosto přetížená, nedokázala jsem zvládnout veškerou práci, kterou jsem musela udělat, v noci jsem špatně spala a ráno byla velmi unavená.

Proč vznikla tato kniha

Když jsem se ptala sama sebe, kterým směrem teď chci jít, brzy jsem si uvědomila, že si přeji větší výkonnost a efektivitu, a že jsem chtěla zůstat uvolněná i při větším pracovním vytížení. Tak vznikla myšlenka na tuto knihu, zejména také proto, že jsem během mé rešerše nebyla spokojena s žádným dílem. Byla jsem k smrti znuděna propracováváním jednotlivých živin a jejich účinků, všechno bylo uvedeno ve stylu výčtu, kterým málokdo rozumí.

Popisy byly tak komplikované, že jsem si to musela pětkrát přečíst, abych tomu porozuměla. Jiné knihy předávaly jen banální laické znalosti. To mě také dodatečně motivovalo k tomu napsat tuto knihu. Považuji to za velmi důležité, neboť ve znalostech o smysluplném zajištění živin existují obrovské nedostatky, které mohou mít významný dopad na zdraví člověka. Zjišťuji, že nejsou k dispozici ani základní znalosti a pak se opět setkávám s lidmi, kteří se chtějí informovat a snaží se žít zdravě, ale tím, že chybí ta či ona informace, dopouštějí se hrubých chyb.

Kolik tělo dostává živin?

Obecně je třeba říci, že naše tělo dostává daleko méně živin, než si myslíme. Jako moderní lidé západního světa jsme se vzdálili od naší přirozenosti. Je nám nabulíkováno, že střední délka života se zvyšuje, neboť disponujeme fantastickou lékařskou péči, prvotřídním hygienickým standardem a proto se nemusíme obávat uspokojení našich základních potřeb. Naše nabídka potravin je přeci rozmanitější než byla dříve.

Přesto si nedovedu představit, že generace našich dětí dosáhne stejného věku jako naši prarodiče, neboť při podrobnějším zkoumání zjistíme, že počet chronických onemocnění nesmírně stoupá. V téměř žádné třídě základních škol nenajdeme pět zcela zdravých dětí. Místo toho trpí již ti nejmenší na alergie, potravinové intolerance, ekzémy, astma, revmatismus, migrény, nervové poruchy, jako je ADHD, deprese nebo záchvaty paniky a mnoho dalšího.

Už jsem se setkala s osmiletou holčičkou, která měla za sebou mrtvici. Poznala jsem několik stejně starých děvčat, která trpěla pravidelně na vaginální mykózu. Situace u dospělých je ještě mnohem dramatičtější, nebo kolik znáte lidí ve věku nad 30 let a jsou zcela zdraví? A kolik naopak znáte lidí, kteří mají pravidelně zdravotní obtíže, možná i dokonce potenciálně smrtící onemocnění jako je rakovina?

Neměli bychom předpokládat, že v nejbohatších zemích světa žije zdravé a šťastné obyvatelstvo?

Ve skutečnosti je to však tak, že pro většinu z nás není uspokojena nejzákladnější ze všech potřeb, a sice dodání dostatečných živin do všech tělesných buněk. V tom, co jíme, není obsaženo dostatečné množství, a to, co obsahuje, není dostatečně absorbováno nebo využito kvůli zaneseným tkáním.

Proto zůstávají části těla nedostatečně zásobeny, deficit je hlášen mozku a tím je podnícen obnovený příjem potravy, který opět nepokrývá potřebu důležitých látek. Takže jíme příliš mnoho a často špatného a situace se zhoršuje, i když poměrně dlouho bez povšimnutí, protože regulační mechanismy těla jsou zcela vynikající a evolučně naprogramovány tak, aby tělo ze sebe vydalo všechno, a to zejména v krizových situacích.

Úložiště minerálů, jako jsou např. kosti, jsou vyprazdňovány a paralelně se stále více látek hromadí v tkáních, do kterých nepatří. Ucpávají důležité přepravní kanály, a navíc komplikují jak zásobování buněk, tak odstraňování metabolického odpadu. Denní množství toxinů, kterým jsme vystaveni, činí pak zbytek.

Že člověk nemůže být šťastný, když tělu není dobře, je samozřejmé, a to je vlastně často první věc, která je vnímána. Člověk se cítí slabě a bez chuti, je často unavený a má špatnou náladu. Mnozí mě žádají o schůzku, protože nemohou zvládnout svou váhu. Věří, že dělají něco špatně, přitom je nadváha a neustálá chuť k jídlu logickým důsledkem nedostatečně zásobovaných buněk.

Člověk a nezdravé jídlo

Další příznak závažných deficitů často není postiženými zaznamenán, pokud na to nejsou výslovně upozorněni. Ztrácíme schopnost cítit, co dělá tělu dobře. Není normální, když má člověk neustálou chuť na nezdravé jídlo a už vůbec ne, když tělo dokonce paradoxně reaguje tak, že při zdravém jídle jako je ovoce a zelenina, ho špatně snáší, možná dokonce vede k nadýmání a průjmům, zatímco hamburger s hranolkama je dobře snášen.

Pouze tehdy, pokud jsou tyto příznaky dlouho ignorovány, dojde k „opravdovým“ příznakům nemoci nebo k vážným nervovým poruchám, jako jsou např. deprese, záchvaty paniky, obsedantně-kompulzivní porucha nebo ADHD / ADD u dětí.

Opravdu nám něčím prospívá?

Přitom je skutečně velmi snadné zvrátit tento proces. Začněme na jedné straně s detoxikací a na druhé straně změňme životní styl. Naneštěstí většina obyvatelstva musí nejdříve trpět, aby byla ochotna tak učinit. Pro vaše povzbuzení bych ráda řekla, že to není tak obtížné, jak se na první pohled zdá!

Je to všechno o vzniku nových zvyků, na které si rychle navykneme a pak už nejsou vnímány jako odříkání. Člověk si rychle uvědomí, že každý krok, který provede tímto směrem, každé opatření, které přijme, je bohatě odměněno kvalitou života, zdravím a krásou. Období zvykání bude jednodušší, když se nezmění všechno hned přes noc, nýbrž se plynule a pozvolna kráčí kupředu. Novým výzvám čelíme pouze pokud jsme vyrovnáni s těmi předchozími.

வைட்டமின்கள்

Tento termín zahrnuje organické látky, které jsou obsaženy ve stravě, ale nemohou být přiřazeny k tukům, sacharidům nebo bílkovinám. Podle definice jsou potřebné pro metabolismus, takže nedostatečný příjem může vést k symptomům nedostatku, protože organismus není schopen je produkovat v dostatečném množství. Rozlišujeme v tucích a ve vodě rozpustné vitamíny.

Ty rozpustné v tucích jsou vitamíny A, D, E a K, vitamíny skupiny B a vitamín C jsou rozpustné ve vodě. První vyžadují současně přítomnost vysoce kvalitních tuků a dostatečné množství žlučových kyselin, aby mohly být absorbovány v trávicím systému. Po požití mohou být uloženy v játrech, které obvykle nepracují se zástupci rozpustnými ve vodě.

Vitamíny jsou zdravé, to ví každé dítě. Avšak to, že je to hluboko v našem vědomí, není náhoda.

Vitamíny jako obchodní model

Tento trik začal na počátku třicátých let. Po burzovém krachu v roce 1929 byla ekonomika ve špatném stavu, včetně velké švýcarské farmaceutické společnosti. Nejméně čtvrtina pracovní síly musela být propuštěna. Zoufale bylo hledáno řešení, které by podpořilo podnikání.

Jeden chemik nabídl metodu k výrobě umělého vitamínu C. Zpočátku nebyl nikdo o jeho použití přesvědčen, ale pak se přišlo na myšlenku zapojit lékaře do odbytu. Lékaře, kteří tuší nedostatek tohoto vitamínu v těle a předepisují přípravek jako preventivní opatření. Za tímto účelem společnost vyvíjí test, s jehož pomocí může být údajně tento nedostatek zjištěn v moči.

Nový produkt brzy dobývá svět. Němečtí vojáci jsou mezi prvními, kteří jsou tím hojně zásobováni. Farmaceutický průmysl tak dosáhl průlomu. Poprvé dostávají léky nejen nemocní, ale i zdraví lidé. Poprvé je lidem hodnověrně řečeno, že jim něco chybí, přestože se vlastně cítí dobře.

Ale nejen farmaceutický průmysl má nesmírný prospěch z nové vitamínové vlny, která v konečném výsledku není nic jiného než brilantní obchodní myšlenka. Začínají se míchat potraviny s vitamíny a vše je samořejmě uvedeno na obalu – výborný marketingový tah!

Výborný marketingový tah!

Představte si všechny ty barevné limonády, žluté a oranžové bonbóny nebo různé snídaňové cereálie, které mají se zdravými obilovinami tolik společného, jako závodní kůň s hrochem. A – tolik štěstí najednou si nelze snad ani představit – geniální substance nejsou jen zdravé, částečně také prodlužují trvanlivost potravin nebo fungují jako barviva.

Nebylo by nic krásnějšího, než kdyby podnikatelé a spotřebitelé mohli stejně profitovat z jedné myšlenky, ale bohužel je to i v tomto případě jinak. Dosud nebyla prokázána užitečnost uměle vyprodukovaných vitaminů, ale v mnoha případech byly prokázány škody, které způsobují. Například bylo experimentováno na lidech, kteří trpěli na chorobu kurděje známou jako nemoc způsobenou nedostatkem vitamínu C, a zjistilo se, že podávání syntetické kyseliny askorbové – bez ohledu na dávku – vůbec nedocílilo zlepšení.

Současně došlo brzy k výrazné úlevě po konzumaci jen několika pomerančů nebo papriky. Bylo dokonce zjištěno, že vitamín C v přírodních potravinách se zdá být spojen s druhou látkou nazývanou vitamín C2. C2 byl zjevně zapomenut, nebo jste snad o něm někdy slyšeli? I kdyby jste slyšeli, tak o něm nenajdete žádnou zmínku v jakémkoliv vitamínovém přípravku. A zcela upřímně, pokud by umělý vitamin C působil, nepotřebovali byste žádné pilulky, protože průmyslově vyhotovené potraviny, jako je např. oblíbená klobása, obsahují tolik kyseliny askorbové jako konzervační látky, že takový zdroj by byl naprosto dostačující. Ale bohužel tak nepůsobí.

Potřeba vitamínů se značně liší a je obtížné ji obsáhnout

Kolik ze všech mikroživin člověk skutečně potřebuje, je těžké určit. Doporučené denní dávky jsou vypočteny přibližně a podle mého názoru nejsou skutečně seriózní, protože se liší individuálně, v závislosti na stavu péče, stupni zanesení, celkové fyzické kondici, životních podmínkách, pohlaví, výšce a tělesné hmotnosti.

Není tedy divu, že ve Francii, například v případě vitamínu C, je zcela jiné doporučení než v Americe. Test, který odhaluje nedostatek, nutně neznamená, že skutečně existuje. Krevní obraz je velmi často bezvýznamný, protože – stejně jako u minerálů – neposkytuje informace o stupni plnění různých zásobáren.

I když jsou příznaky přítomny, není vůbec snadné určit, zda existuje spojitost k deficitu, a pokud ano, k čemu, protože se vitamíny navzájem ovlivňují, stejně jako vitamíny a minerály. Mnoho běžných potíží může teoreticky poukazovat na potřebu několika látek. Například anémie může vyplynout stejně tak z nedostatku železa jako z vitamínu B12 a u symptomů nemoci jako je chronická únava, změny nálad nebo difúzní bolest, je téměř nemožné odhalit přesnou příčinu.

Co dělat v takovém případě? Kvůli podezření brát vše současně? Někdy je tak vlastně postupováno, k čemu jinému jsou nakonec multivitamínové přípravky? Já však tento názor nesdílím, protože obecný postoj „raději víc než příliš málo“ nemusí být správný. Kdo říká, že je to správné? Je známo, že právě vitamíny rozpustné v tucích mohou vyvolat otravu, protože nejsou snadno vylučovány, pokud je jich v těle příliš mnoho. Ale i ve vodě rozpustné vitamíny, které tělo může snadno vyloučit, nezůstávají neúčinné.

Raději víc než příliš málo. Je to pravda?

Vitamíny jsou silné kyseliny a vy již máte představu o tom, jak se silné kyseliny v těle projevují. Kromě toho nedostatek ne vždy pochází z toho, že bylo příliš málo dodáno. Někdy selže absorpce v trávicím traktu, protože chybí žlučové kyseliny a enzymy, často nemůže probíhat transport na místo určení, protože je tkáň zanesená nebo nejsou k dispozici transportní molekuly.

A samozřejmě existuje také případ, kdy potřebná buňka není schopna cokoli absorbovat, protože je přetížena toxiny. Ve všech těchto případech by zvýšený příjem způsobil více škody než užitku. Neměl by se také podceňovat stimulující účinek, pokud je tělo zásobeno vitamíny, které nepotřebuje nebo nemůže využít.

Velmi brzy po příjmu si člověk uvědomí, že se cítí výkonnější než před několika minutami. To je další důvod, proč se takové přípravky často polykají. Člověk okamžitě cítí uklidňující účinek, ale ve skutečnosti je to stejné jako se šálkem kávy: imunitní systém je stimulován, stresové hormony jsou uvolňovány a tělo je nuceno aktivovat své síly ze svých železných zásob a překročit tak hranice výkonu.

Detoxikace

Řešení, které je mnohem lepší než doping z lékárny, jste pravděpodobně už uhádli. Mým prvním prostředkem při jakýchkoliv potížích je vlastně pokaždé detoxikace, která ihned zvyšuje absorpční schopnost všech důležitých látek a současně snižuje jejich potřebu.

Přirozený zdroj vitamínů

Podle mého názoru platí právě v případě vitaminů, ještě víc než u minerálů, že jsou pro nás užitečné pouze pokud pocházejí z přírodního zdroje. To nevede ani k žádným vedlejším účinkům, předávkování nebo dokonce otravám. Nemusíme si vůbec dělat starosti, kolik vitaminů je v ovoci nebo zelenině obsaženo, protože je to zcela odlišné v závislosti na zralosti, půdních podmínkách, počasí během celého roku, době sklizně a ošetření pesticidy.

Po jisté době přechodu na nový životní styl se u vás vše opět nastaví tak, jak to každá živá bytost přirozeně má (pokud tomu nebyla odvyknuta). Dostaví se schopnost přirozeně cítit chuť na určitou potravinu s ohledem na to, co tělo zrovna potřebuje. Které zvíře se stará o výživové tabulky a hodnoty? A jaké zvíře, které se může živit tak, jak chce, trpí nadváhou a civilizačními nemocemi?

Tento článek je výtah z knihy „Přirozené zajištění živin: Co tělo skutečně potřebuje“ od Alexandry Strossové.

எஸீன் சூனி யுனிவர்ஸ் doporučuje také tyto knihy:

JDE O VAŠI STRAVU - Jean-Claude Alix (po kliknutí na obrázek knihy budete přesměrování do e-shopu, kde si můžete přečíst více)

50 NEJZDRAVĚJŠÍCH SUPERPOTRAVIN – Brigitte Hamann (po kliknutí na obrázek knihy budete přesměrování do e-shopu, kde si můžete přečíst více)

இதே போன்ற கட்டுரைகள்