நாங்கள் விண்வெளியில் தனியாக இல்லை: கராகஸ் மற்றும் பாஹியா பிளான்காவில் ஒரு அன்னியருடன் சந்திப்பு

3 15. 02. 2018
வெளி அரசியல், வரலாறு மற்றும் ஆன்மீகத்தின் 6வது சர்வதேச மாநாடு

V mém pátém díle podivuhodného puzzle, které asi celé nikdy neposkládám, se seznámíme s dalšími důkazy, že nejsme představitelé jediného výhonku inteligentního života v Univerzu.

Podíváme se do jihoamerického státu Venezuela, kde se stala dne 28.11.1954 tato pozoruhodná událost. Na nákladním voze vyrazili ve dvě hodiny ráno z Caracasu do Petare dva domorodci – Gustavo Gonzales a Jose Ponce. Když byli asi ve třetině cesty do Petare, po projetí ostré zatáčky museli rychle zabrzdit. Silnici blokoval zářivý polokulovitý objekt, který se vznášel asi 1,5m nad cestou. Gonzales a Ponce opatrně vystoupili z auta. Tohle vozítko ještě asi na svých cestách nepotkali. Jejich údiv ještě vzrostl, když ze zářícího objektu vystoupilo malé stvoření opásané světlehnědou bederní rouškou. Cizinec měl tmavou kůži a byl porostlý krátkými, tuhými chlupy. Gonzales chtěl podivného cizozemce chytit. Nemělo by to být nic těžkého – jeho hmotnost odhadl tak 18 – 20kg. Jenže Gustavo se krutě zmýlil; když se dotknul neznámého, odmrštil ho malý tvor asi 5m daleko!

Jeho pomocník Ponce na nic nečekal a utíkal k policejní stanici. Nebyla naštěstí daleko, asi dva bloky vzdálená. Jak běžel, viděl dvě další postavy utíkat k jejich stroji. Ti dva nesli něco, co vypadalo jako rostliny vytržené z kořeny. Mezi tím se omámený Gonzáles po nedobrovolném letu vzduchem musel vypořádat se svým obrovským strachem z nahých vetřelců. Když se k němu jedna z bytostí přiblížila, vytáhl nůž a bodnul ho do ramene. Jenže – nůž se odrazil a v tu chvíli Gustava cosi uhodilo silně do tváře. Přesto se mu podařilo utéci a doběhnout na policejní stanici. Následné lékařské testy prokázaly, že jsou oba naprosto střízliví, ale v pořádném šoku. Na důkaz jejich pravdivého vyprávění tu máme i přiznání doktora, který Gonzálese a Ponce prohlížel. Když se vracel k ránu od pacienta, stal se očitým svědkem onoho incidentu. Zůstal jen tak dlouho, aby zjistil, co se děje. Potom se potichu vytratil, aby k sobě nepřitáhl nežádoucí pozornost…

Můžeme se zmínit i o případu, zaznamenaném 7.5.1955 v caracaském deníku El Universal. V něm se píše o podivném příběhu jednoho předního inženýra. Vyprávěl o nálezu stroje oválného tvaru, jenž ležel na poli vedle dálnice v oblasti Bahia Blanca v Argentině. Na vrcholku kupole podivného stroje blikalo zářivé světlo. Na boku byla otevřená malá dvířka, a tak odvážný inženýr vstoupil dovnitř. A co tam našel? Nalezl tam tři malé tvory pod jakýmsi kulatým poklopem. Byli oblečeni v hnědých kombinézách. Jeden seděl u ovládací desky, druzí dva leželi na malých pohovkách. Všichni vypadali mrtví. Podle inženýrova odhadu měřili nejvíce 120cm. Měli tmavohnědou kůži a zažloutlé oči.

Že by si hosté z vesmíru vybírali jen jihoamerické končiny a Evropu opomíjeli? Ale kdeže. 20.12.1958 se ve Švédsku vydali dva mladí muži – 25letý řidič a 30letý student před třetí hodinou ranní z diskotéky domů. Najednou uviděli na pasece obrovský zářící objekt. Zastavili se a zvědavost je přinutila vydat se k objektu. Oválný stroj na třech nohách asi 1m nad zemí. Oněmelí zírali na neznámý objekt, ale pak se stalo něco hrozného – čtyři šedě odění tvorové je uchopili a chtěli je odnést do lodi. Studentovi se podařilo vytrhnout ze sevření a utéct do auta. Nebohý řidič byl najednou sám proti čtyřem vetřelcům asi 120cm vysokým. Naštěstí se mu podařilo se obtočit kolem dopravní značky. Po zápase, asi 4 – 7 minut dlouhém útočníci opustili noční hororovou scénu a za chvíli už zářící neznámá loď zmizela na nočním nebi plném hvězd.

Na závěr ještě jedna důležitá věta řidiče Hanse Gustavssona: „Na tomhle příšerném zážitku je jedna věc, na kterou nemůžu zapomenout – ta stvoření strašlivě smrděla!“
Můžeme se klidně i zmínit o podivném zážitku ze dne 10.9.1954 z vesnice Quaroubles z Francie, kde 34letý Marius Dewilde o půl jedenácté večer vyšel ven před barák ležící vedle železniční tratě a uviděl ve tmě obrovský objekt. A pak ve světle baterky spatřil dvě malé bytosti v lesklých kombinézách s velkými, asi skleněnými helmami na hlavách. Když se vrhl k zahradní brance, kterou chtěl zavřít, aby stvoření neutekla, byl oslepen bílým paprskem z mohutného objektu. Nemohl se pohnout a musel čekat, až bílé paralyzující světlo přestane na něho svítit, aby mohl odejít z místa. Úřední vyšetřování prokázalo, že na dřevěných pražcích spočívalo něco velmi těžkého. Některé pražce byly tak spálené, že se při doteku rozpadaly.

Nemá cenu dále psát o dalších setkáních a výpovědích hodnověrných svědků z celého světa. Už dříve jsem psal o střetnutích lidí s malými cizími entitami z vesmíru. A nejenom já, ale jistě i hodně z vás, milých čtenářů si pokládá i tyto důležité otázky: „Copak si všichni jenom vymýšlejí? Že bychom byli raritami v celém tom nekonečném univerzu? Jen tady, na Zemi, je život – a nikde jinde?“

A tak, nejen já, odpovídám: NEJSME VE VESMÍRU SAMI!

நாம் தனியாக தனியாக இல்லை

தொடரின் கூடுதல் பாகங்கள்